DEN NÁRODNÍHO VZDORU Den národního vzdoru nám připomíná 27. květen 1942, kdy dvojice agentů-parašutistů Josef Gabčík a Jan Kubiš provedla atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten následkům poranění z útoku podlehl. Operace připravená ve Spojeném království nesla krycí název ANTHROPOID a československému exilu přinesla kromě velkého renomé také oduznání mnichovské dohody. Od nejvýznamnějšího individuálního činu československého odboje dnes uplyne 82 let. Nezapomeneme. #obeclegionarska #ceskoslovenskaobeclegionarska #historie #valka #atentat #atentat1942 #operaceanthropoid #operationanthropoid #odboj #kubis #gabcik #hrdinoveodboje #heydrich
"Slovenští důstojníci nás brali bezohledně, cvičily jsme v slzách a bolestech. Nechtěli nás, protože jsme ženy, navíc mladičké, a dělali nám naschvály. Ani kluci v naší četě nás neměli rádi, protože kvůli nám trpěli taky. Jak velitelé mohli, přitvrdili zrovna u naší čety. Když šla naše rota, tak my tři holky jsme chodily vždycky v poslední třetí četě jako poslední trojice, jako takový odpad." Tak vzpomínala na těžkosti výcviku u československé vojenského jednotky v Sovětském svazu válečná veteránka Božena Ivanová. Dnes uplynul první rok ode dne, kdy nás tato vždy usměvavá dáma a milá člena Jednoty Československé obce legionářské v Ústí nad Orlicí navždy opustila. (pokračování v komentářích) #obeclegionarska #ceskoslovenskaobeclegionarska #osobnost #hrdinoveodboje #historie #valka #svobodovci #silnezeny
ŠEST DNÍ NA VLNÁCH MOŘE "V noci na 2. ledna 1942 zemřeli kvůli omrzlinám a celkovému vyčerpání organismu Josef Tománek, asi o dvě hodiny později pak Josef Mohr, Josef Ščerba upadl do bezvědomí. Naší dinghy ucházel vzduch, mechanická pumpička byla nefunkční. Seděli jsme po pás v ledové vodě a hrozilo nám, že se člun potopí. To nás přimělo k rozhodnutí pohřbít naše dva mrtvé kamarády do moře. S vypětím posledních sil se nám podařilo tělo Josefa Tománka převalit přes kraj dinghy a spustit jej do vody, na obdobný 'pohřeb' Josefa Mohra jsme už neměli sílu." Kdo se kdy zajímal o osudy československých letců britského Královského letectva, bezpochyby narazil na knihu jednoho z nich "KX-B neodpovídá". Alois Šiška v ní popsal šest strastiplných dní, které musel strávil v malém gumovém člunu na vlnách Severního moře jako trosečník. Od narození letce a spisovatele včera uplynulo 110 let. (pokračování v komentářích) #obeclegionarska #ceskoslovenskaobeclegionarska #historie #valka #hrdinoveodboje #osobnost #raf #pilot #nikdonebudezapomenut
Rozkrývaní zločinů nacismu a komunismu se věnují Miroslav Kasáček a Luděk Navara ze sdružení Paměť už desítky let. Jsme moc rádi, že už dlouho spolupracují i na naší akci NEBE PLNÉ HVĚZD a o své práci vyprávějí. Za námi procházející prezident modrých baretů pro ČR a šéf spolku Československý legionář Karel Černoch zase popisoval hostům, jaké je to ve válce. Nic z toho, co jsme slyšeli, už nechceme zažít. Právě proto si to připomínáme. Díky i bezvadným umělcům Hance Holišové, Petru Bendemu, Ondřeji Rumlovi a Quintetu Mateje Benka, kteří návštěvníky v sadech Národního odboje v Brně rozezpívali. Byli jste všichni super! Foto: https://www.nebeplnehvezd.cz Igor Zehl #hrdinoveodboje #nikdynezapomeneme #svoboda
LEGIONÁŘ SBORMISTR "Náš pěvecký sbor byl nejdemokratičtější organisací, jakou si je možno vůbec představiti. Značnou část tvořili zpěváci z tak zvané stovky, oddílu to dobrovolců, kteří byli bývalými rakouskými důstojníky a důstojnickou hodnost složili, aby mohli odjet do Francie. Když byli po absolvování důstojnických kursů povýšeni na podporučíky, zůstávali u sboru prostými pěvci, a tak stával pak mnohdy velitel roty vedle svého vojáka a zpívali oba s láskou stejnou. A disciplina tím nikterak v rotách neupadla, ale rostla láska podřízeného k nadřízenému." O čem tato slova vyprávějí? O pěveckém sboru československých legionářů ve Francii pod vedením Ing. Bohumila Rytíře, od jehož narození dnes uplynulo 135 let. Ve své vojenské kariéře dosáhl na hodnost generála a za Pražského povstání se podílel na činnosti Vojenského velitelství Velké Prahy Bartoš. (pokračování v komentářích) #obeclegionarska #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #legie #historie #valka #odboj #nikdonebudezapomenut
V lanovém centru Proud v pražských Vysočanech se včera konal kvalifikační závod branné soutěže BATTLEFIELD pro žáky základních škol, který pořádá Československá obec legionářská. Letos byl tento závod, který se koná k připomínce odvahy československých parašutistů, věnován paraskupinám BARIUM a CALCIUM. Krásné počasí venkovnímu soutěžení přálo. První místo obsadil tým Železa že ZŠ Karla Čapka. Kdo vyhraje dnešní závod, které se koná za výrazně nižších teplot a slabého deště? #obeclegionarska #ceskoslovenskaobeclegionarska #soutezeprodeti #battlefield #historie #valka #hrdinoveodboje #dejepis #vzdelavame
PARAŠUTISTA BADATEL "Mám jedinou tužbu. Aby tato vláda byla i moji vládou, aby tento stát byl i mým státem, zkrátka, abych se cítil doma, abych si byl jist, že stálo za tento stát bojovat a umírat a stojí za to, pro tento stát pracovat a žít." Těmito emotivními slovy se veterán druhého odboje, někdejší zpravodajec a výsadkář Rudolf Krzák obracel v dopisu na Ústřední výbor Komunistické strany Československa v září 1963. Zjevně mu pomohl k částečné rehabilitaci, které se mu dostalo o rok později, byť jej další komunistická perzekuce čekala v době tzv. normalizace. Od Krzákova narození si dnes připomínáme 110 let. Děkujeme mu za mnohé, mimo jiné i za iniciaci legionářské databáze. (pokračování v komentářích) #obeclegionarska #ceskoslovenskaobeclegionarska #osobnosti #hrdinoveodboje #historie #valka #odboj #bernartice #nikdonebudezapomenut
OPERACE BARIUM "Děkuji Vám za sebe a oba členy hloučku, hlavně za toto otcovské vedení a rozloučení. Potřebujeme tátu vždy, až je náš věk jakýkoliv, potřebujeme ho k čerpání morální síly, potřebujeme ho v dobách radosti i krize, potřebujeme se o něj opřít v těžkých meditacích a potřebujeme jeho jméno v úzkostech největších. Váš Josef." Tak dojemné bylo rozloučení nadporučíka Josefa Šandery pověřeného velením zpravodajského výsadku BARIUM s velitelem Zvláštní skupiny D podplukovníkem Karlem Palečkem, kterému českoslovenští agenti-parašutisté familiárně říkali "táta Palec". Právě před 80 lety, v noci ze 3. na 4. 4. 1944 došlo k výsadku paraskupin BARIUM a CALCIUM, čímž byla zahájena tzv. třetí vlna výsadků ze Spojeného království do Protektorátu Čechy a Morava. Výsadek s krycím jménem BARIUM tvořila trojice agentů-parašutistů: velitel nadporučík Josef Šandera, šifrant četař Tomáš Býček a radiotelegrafista četař aspirant Josef Žižka. Jejich úkolem byla zpravodajská činnost v oblasti východních Čech a obnovení rádiového spojení mezi domácím odbojem a Londýnem. K tomu byl Žižka vybaven radiostanicemi MARTA a ZLATA. Kromě sběru informací měla skupina BARIUM organizovat východočeské odbojové skupiny a připravovat je na ozbrojené povstání proti německým okupantům. (pokračování v komentářích) #obeclegionarska #ceskoslovenskaobeclegionarska #barium #historie #dejepis #hrdinoveodboje
RADISTA SPARTY I Dnes uplynulo 110 let od narození hrdiny domácího odboje z let německé okupace, radisty Andrého Regenermla. André E. Regenermel se narodil 31. 3. 1914 českým krajanům žijícím v newyorkském Brooklynu v USA. Začátek 1. světové války rodinu zastihl na návštěvě Prahy a Regenermlovy již v Rakousko-Uhersku, později Československu, zůstali. Po maturitě nastoupil André Regenermel do německé firmy Telefunken vyrábějící rozhlasové stanice. V roce 1936 začal základní vojenskou službu a srpnu 1938 dokončil v hodnosti poručíka studium na Vojenské akademii v Hranicích. Po odchodu do civilu nastoupil ke studiu na ČVÚT, ale uzavření českých vysokých škol Němci v mu plány znemožnilo. Již v té době však pro něj studium zřejmě nebylo prioritou, neboť se už od března 1939 zapojil do domácího odbojového hnutí. Díky svým schopnostem a vzděláním se z něj stal radiotelegrafista a konstruktér, který zajišťoval spojení mezi domácím odbojem a exilovou vládou v Londýně. Společně s dalšími radisty zajišťoval provoz sítě stanic vysílajících pod označením SPARTA I. Sám pro odboj také několik radiostanic sestrojil. Do odbojové činnosti zasvětil i svou snoubenku Milenu Šeborovou, která depeše šifrovala. Večer 7. 5. 1941 přepadlo gestapo dům manželů Krotilových v pražských Hodkovičkách, kde očekávali radistu Klečku. Ten byl v té době poblíž, ale v jiném domě a před gestapem unikl. Do domu však později přišel nic netušící Regenermel. Byl ihned přemožen a zatčen. Po příjezdu před sídlo pražského gestapa se mu podařilo vytrhnout a spoutaný se vydal na útěk, ale s pomocí kolemjdoucích jej gestapáci dopadli. Byl pak podroben týrání a na základě nepřímých informací z jeho výslechu byl dopaden další radista Mázl. Po příchodu zastupujícího říšského protektora Heydricha do Prahy a vyhlášení výjimečného stavu byl André Regenermel dne 30. 9. 1941 bez rozsudku zastřelen v ruzyňských kasárnách. Uvádí se, že se jedná o prvního amerického občana popraveného Němci za 2. světové války. #obeclegionarska #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #nikdonebudezapomenut #historie #valecnahistorie #odboj #vlastenci
VELKÝ ÚTĚK Od dubna 1943 razili spojenečtí váleční zajatci v zajateckém táboře Stalag Luft III u Zaháně trojici únikových tunelů, pojmenovaných "Dick", "Tom" a "Harry", s jejichž pomocí mělo dojít k největšímu útěku z německého zajateckého tábora za celou druhou světovou válku. Hotový "Harry" měřil 105 metrů, na výšku a šířku měl pouhých 50 centimetrů, a nacházel se v hloubce devíti metrů pod povrchem. Přípravy tzv. Velkého útěku organizoval tajný výbor X, který koordinoval práce na kopání tunelů, ale také padělání dokladů a šití oblečení pro pohyb po Němci okupovaném území. Kromě ražby bylo potřeba také vynášet a nenápadně uklízet vytěženou hlínu a písek. Jednalo se o několik tun materiálu, která museli vězni nenápadně vynášet a sypat přes upravené vnitřní kapsy svých kalhot. Z celkového počtu asi dvou tisíc zajatců se do příprav na Velký útěk zapojilo přibližně šest set z nich. Mezi nimi nechyběli také Čechoslováci. K útěku bylo vybráno 200 zajatců a 20 náhradníků, k prvním sedmdesáti nejzasloužilejším patřili tři čs. letci: Arnošt Valenta, Bedřich Dvořák a Ivo Tonder. Většinu ostatních určil los. V noci z 24. na 25. března 1944 nastala kýžený okamžik a vybraní zajatci se začali po dvojicích dostávat tunelem "Harry" sice za bránu tábora, ale na volné prostranství jen deset metrů od strážní věže. Pár metrů chybělo k vyústění tunelu na okraji lesa. Vše probíhalo velice pomalu, dokonce došlo k závalu, a před pátou hodinou ranní si vylézajícího vězně všiml strážný. Začala střelba, tunel byl odhalen a ven na svobodu se podařilo dostat jen 76 zajatcům. Jejich cesty se rozdělili, většinou po dvojicích vyrazili buď vlakem nebo pěšky do Francie, Švédska nebo Švýcarska, odkud se chtěli dostat do Spojeného království. Úspěšně se podařilo Velký útěk dokončit pouze třem. Všichni ostatní byli dopadeni a rovných 50 z nich bylo bez soudu zastřeleno. Mezi zavražděnými byl i Arnošt Valenta. #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #velkyutek #greatescape #stalagluft3 #sagan1944 #arnostvalenta #bedrichdvorak #ivotonder #nikdonebudezapomenut
Před pětačtyřiceti lety odešel ze světa legionář-letec Václav Pilát, účastník první světové války v řadách francouzské armády, příslušník legendární roty "Nazdar" a jeden z prvních československých stíhacích pilotů. Václav Pilát se narodil 14. března 1889 v Ploskovicích v okrese Litoměřice. V roce 1913 získal titul inženýra na České vysoké škole technické v Praze. Následně odjel do Francie, kde jej zastihlo rozpoutání první světové války. Připojil se k dalším členům české krajanské komunisty a přihlásil se ke službě ve francouzské Cizinecké legii, kde se utvořil první oddíl československých dobrovolníků - rota "Nazdar". Na frontě u Les Marquises byl 2. ledna 1915 těžce zraněn a během dlouhého léčení si podal dobrovolnou přihlášku do řad francouzského letectva. Pilotní výcvik zakončil 24. března 1916 a po dalším zdokonalovacím výcviku nastoupil v červenci téhož roku k letce C 104, nasazené na verdunském bojišti. Pilát si připsal tři nepotvrzená vzdušná vítězství, včetně sestřelu jednoho pozorovacího balónu. I on sám však musel unikat střelám. Ve vzdušném souboji 4. června 1917 byl zasažen do nohy a další dva měsíce strávil v nemocnici. Z toho období pochází použitý snímek. V prosinci 1917 byl odvelen ke stíhací letce SPA 124 "Jeanne d´Arc", u které sloužil až do srpna 1919. Další roky po válce, když již opustil francouzské letectvo, žil dál ve Francii a pracoval v železárnách. Do Československa se přestěhoval pravděpodobně až v roce 1926. Vyznamenaný válečný pilot Václav Pilát zemřel 24. března 1979 v Táboře. #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #vaclavpilat #rotanazdar #cslegie #letec
NEŠŤASTNÝ PARAŠUTISTA "Jsme českoslovenští důstojníci a míříme na Slovensko. Přišli jsme ve tři hodiny ráno a chceme se zdržet pouze do večera. Prosím vás, neříkejte nikomu, že jste nás tady viděla." Těmito úpěnlivými slovy se dvojice agentů-parašutistů z výsadku CARBON v květnu 1944 obrátila o pomoc na paní Marii Lukášovou v Rudicích u Uherského Brodu. Jedním z těchto dvou mužů byl třicetiletý František Kobzík, od jehož narození dnes uplyne 110 let. František Kobzík se narodil 22. března 1914 v Břeclavi. Aktivně se věnoval závodnímu veslování v DTJ, v roce 1936 vyhrál titul mistra republiky v závodech osmiveslic a jeho výkonnost jej tentýž rok dostala dokonce na Olympijské hry v Berlíně. Tam skončila čs. osma v semifinále! Událostmi nabytý rok zakončil nástupem na základní vojenskou službu. Mobilizace i mnichovská krize jej zastihla ve vojenském stejnokroji, připraveného na obranu své vlasti. Přes Polsko, a Francii se dostal do Spojeného království, kde byl vybrán pro plnění zvláštních úkolů v týlu nepřítele. Byl zařazen do zpravodajské a organizační paraskupiny CARBON, ve složení velitel kapitán František Bogataj, rotmistr Josef Vanc, rotný František Kobzík a radista četař aspirant Jaroslav Šperl, která měla operoval na jižní Moravě. K výsadku CARBONu došlo během noci na 13. dubna 1944 na Slovácku. Bohužel se Kobzík po seskoku sešel pouze s Vancem, se kterým se vypravil hledat pomoc na záchytných adresách v Uherském Brodě. Byli odmítáni a tak trávili většinu času v lesích, zcela vyčerpáni a s minimem vybavení. V noci na 7. května přišli do Rudic, kde se potají ukryli na půdě manželů Lukášových. Ve strachu, že jde o nebezpečné tuláky nebo provokatéry gestapa, je František Lukáš, bývalý legionář, ohlásil četníkům. Protektorátní četníci dům č. 89 obklíčili a oba neznámé vyzvali, aby vyšli před dům. Znavení a nemocní agenti-parašutisté Kobzík a Vanc se ani nezmohli na odboj nebo vyjednávání, nechtěli však padnout do rukou Němcům a rozhodli se k dobrovolnému odchodu ze světa, střelili se do hlavy... #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #frantisekkobzik #carbon #paraskupinacarbon #narozeniny #nikdonebudezapomenut
UCTILI JSME PAMÁTKU POBOŽNÉHO STŘELCE Ve čtvrtek 21. března jsme si připomněli 82 let od hrdinské smrti jedné z legend našeho domácího odboje, štábního kapitána Václava Morávka. V přestřelce s německým gestapem padl téhož dne roku 1942 na pražských Hradčanech, v místech bývalé tramvajové zastávky U Prašného mostu. Dnes vypadá místo zcela jinak, ale najdeme zde skromný Morávkům pomník, u kterého došlo k tradičnímu pietnímu aktu. www.csol.cz/z-cinnosti-csol/aktualne/uctili-jsme-pamatku-pobozneho-strelce/ #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #vaclavmoravek #trikralove #pietniakt #praha #nikdonebudezapomenut
OPERACE KARAS "Budoucnost to vyžaduje." Tak znělo heslo, kterým se před osmdesáti lety u slovenských odbojářů v Bratislavě identifikoval Jaroslav Krátký, vyslaný na Slovensko československými zpravodajci z Londýna. Ač byl připravován na akci jako agent-parašutista, nakonec se do místa svého operačního působení dostala po zemi, mezinárodním vlakem z Turecka. Bylo to právě 20. března 1944 a začala tím tajná operace s krycím jménem KARAS. Plánovaná výsadková operace KARAS byla pojmenována podle svého jediného člena - Jaroslava Karase. Pod tímto falešným jménem se ukrýval kapitán Jaroslav Krátký, důstojník československé armády. Tento syn ruského legionáře z první světové války odešel za hranice již v červnu 1939, ve Spojeném království absolvoval přípravu pro zvláštní nasazení v týlu nepřítele a byl vybrán pro úlohu styčného důstojníka na Slovensku. Jeho úkolem byla koordinace spolupráce mezi odbojovými skupinami na Slovensku, navázání kontaktů slovenských odbojářů s odbojovými skupinami v Protektorátu Čechy a Morava, udržování rádiového spojení mezi Slovenskem a vedením odboje v Londýně. Po vypuknutí očekávaného národního povstání měl plnil úlohu styčného důstojníka exilového Ministerstva národní obrany. #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #jaroslavkratky #karas #operacekaras #paravysadky #paraskupiny #slovenskenarodnipovstani #snp #snp1944
OPERACE TRANSFER "…ačkoliv bych velmi rád spolupracoval, musím dát přednost spolupráci s Brity, kteří nám pomohli v okamžiku nejtěžší krize." Tak vzpomínal ve svých pamětech přednosta zpravodajského oddělení československé armády plukovník František Moravec na nabídku ke spolupráci s francouzskou zpravodajskou službou po příletu do Londýna. Tento přesun důležitých osob československé zpravodajské služby měl krycí označení TRANSFER, a došlo k němu v předvečer německé okupace, 14. března 1939. Před 85 lety. Důstojníkům II. (zpravodajského) oddělení Hlavního štábu čs. armády bylo již po záboru pohraničí v důsledku tzv. mnichovské dohody jasné, že se nacistické Německo nezastaví a že úplné obsazení otřeseného Česko-Slovenska, je jen otázkou času. Od vlastních informátorů, včetně známého dvojitého agenta A-54, jakož i od britských zpravodajců, měla čs. vojenská tajná služba na začátku března 1939 poměrně přesné informace o chystané okupaci. Již od 11. března znali i datum vstupu německých jednotek na území Čech a Moravy, tedy 15. března. Britská zpravodajská služba SIS přišla s nabídkou na převezení čs. zpravodajských důstojníků do Spojeného království, na kterou prozatímní přednosta zpravodajského oddělení, bývalý legionář, plk. gšt. František Moravec kývl. Kromě Moravce samotného byli vybráni: Josef Bartík, Vladimír Cigna, Bohumil Dítě, František Fořt, Alois Frank, František Fryč, Karel Paleček, Václav Sláma, Emil Strankmüller, Jaroslav Tauber a Oldřich Tichý. Z dvanácti však nakonec odletělo jen jedenáct, neboť odborník na maďarskou armádu major Bohumil Dítě cestou ze Slovenska do Prahy havaroval a odlet skupiny nestihl. "Moravcova jedenáctka" odletěla 14. března 1939 okolo šesté hodiny odpoledne z pražského letiště na Ruzyni na palubě dopravního letounu Douglas DC-3 nizozemské společnosti KLM. Let za nepříznivého počasí s mezipřistáním v Rotterdamu, skončil na londýnském letišti Croydon v půl jedenácté večer. Zpravodajci s sebou odvezli citlivé materiály, předně kartotéku agentů, ale také přístupy k bankovním účtům čs. tajné služby v několika zemích. #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #okupace1939 #moravcovajedenactka #hrdinoveodboje
TÁTA KRÓTIL "Čistokrevný Hanák, táta Kroutil, velitel transportu, přirozeně neodmítl žádané pomoci. Svým chlapcům, kteří prodloužili naše levé křídlo, dal na cestu zahrát, tuším 'Spějme dál…'. Zda Němci hudbu slyšeli, nevím, leč přibylá posila je přesvědčila, že by další odpor způsobil jejich úplnou zkázu." Kdo byl oním "tátou Kroutilem", o kterém se psalo ve výroční publikaci k bojím u Bachmače z roku 1938? Tímto hanáckým hrdinou bachmačské bitvy byl Václav Kroutil, který v den nejprudších bojů u Bachmače oslavil devětatřicáté narozeniny. Dnes od jeho narození uplynulo již 145 let. Josef Kroutil se narodil 10. března 1879 ve vsi Koválovice u Tištína. Byl sedláckého původu, ale dostalo se mu dobrého vzdělání na gymnáziu a stal se drážním úředníkem v Třemešné na Bruntálsku. Tam se také seznámil s Němkou Adelheid Krentschker, se kterou se oženil a založili rodinu. Když pak v roce 1914 začal válka, byl odveden k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 32 a coby velitel čety odejel na východní frontu. Tam padl 19. května 1915 do ruského zajetí, kde si další rok podal přihlášku do čs. legie. Legionářem se stal od 18. července 1917. Byla mu přiznána hodnost poručíka, a od září 1917 byl pověřen velením III. praporu 1. záložního pluku, na konci roku byl povýšen do hodnosti podkapitána. Mezi bratry legionáři se těšil veliké oblibě a jeho vojáci mu láskyplně říkali "táta Krótil". Během přesunu Čs. armádního sboru z Ukrajiny na východ byl pověřen velením vlaku II., III. a IV. praporu 1. záložního pluku. Když se ešalon přiblížil k železničnímu uzlu Bachmač, který legionáři 6. střeleckého pluku zajišťovali pro bezpečný průjezd jednotek I. divize, rozhodl se k okamžitému zapojení svých vojáků do boje. Kroutilovi vojáci tak obsadili Pisky a posílili levé křídlo 6. pluku. Pro vojáky záložního pluku se jednalo o bojový křest, který odneslo dvanáct z nich různými zraněními. Když se jeden z pěších poslů vrátil s prostřelenou tváří, uvítal ho podkapitán Kroutil slovy: "Vidíš, chlapče, vidíš, včil ti bode fókat do hobe." #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #josefkroutil #legie #legionar #bachmac1918 #bachmac #hanak #hanacidrztese
FRONTOVÝ CHIRURG "V době bojů o Sokolovo dne 8. a 9. 3. 1943 bezvadně zorganizoval odsun raněných bez ohledu na silnou nepřátelskou palbu a letecké bombardování. Během 24 hodin svými prostředky převázal a evakuoval 115 raněných příslušníků praporu a rudoarmějců." Tak byl napsán návrh na udělení válečného kříže pro vojenského lékaře poručíka MUDr. Františka Engela. Prvního bojového vystoupení čs. vojenské jednotky na východní frontě druhé světové války se dočkal v den svých čtyřiatřicátých narozenin. Dnes je to již 115 let od narození Františka Engela, hrdiny od Sokolova. František Engel se narodil 8. března 1909 ve slovenském Kežmaroku, v tehdejším Rakousko-Uhersku, do židovské rodiny. Na podzim 1938 prodělal mobilizaci a o půl roku později se po rozpadu Československé republiky a německé okupaci Čech a Moravy rozhodl k odchodu do Polska. I po internaci v Sovětském svazu mohl využít své odbornosti a působil jako lékař. Společně s manželkou Gertrudou, rovněž lékařkou, odešli v únoru 1942 do Buzuluku, kde se oba stali příslušníky nově se tvořící jednotky čs. zahraniční armády. Františkovi byla uznána hodnost podporučíka a stal se šéflékařem 1. čs. samostatného praporu. Za nasazení během boje u Sokolova v březnu 1943 byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a sovětským Řádem Vlastenecké války II. stupně. V následných bojích z podzimu 1943, při kterých čs. brigáda osvobodila Kyjev, provedl několik operací v přední linii a zachránil životy dalším vojákům, za což si vysloužil svůj druhý válečný kříž. Třetí kříž obdržel počátkem roku 1944 za boje o Rudu a Bílou Cerekev. Na konci války měl hodnost majora a funkci přednosty zdravotní služby 1. čs. armádního sboru v SSSR. #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #františekengel #lekarbezhranic #sokolovo1943 #sokolovo #svobodovci
MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN NA FRONTĚ "Velitelé byli přesvědčeni, že se ženy vzdají, že nevydrží a nepůjdou do boje. Čekali, že každá ženská omdlí, až padne první šrapnel. Ale už na cvičení v Buzuluku museli svůj názor opravit," vzpomínala válečná veteránka Věra Tichá na strastiplnou cestu čs. žen na východní frontu druhé světové války. Právě na Mezinárodní den žen, 8. března 1943, se tyto dobrovolnice poprvé dostaly do boje u ukrajinské osady Sokolovo. Bylo to vůbec poprvé v historii čs. armády, kdy ženy bojovaly po boku mužů. Při obraně Sokolova proti německé přesile zastávali různé pozice - většina se jich věnovala péče o raněné, některé se staraly o spojení a dvě ozbrojené dívky se se svými puškohledy ujaly role odstřelovačky a pozorovatelky. Byly jimi Marie Ljalková a Vanda Biněvská. Devět zdravotnic - Malvína Friedmannová, Běla Goldbergerová, Markéta Nováková, Danuta Čermáková, Františka Kleinbergová, Edita, Lydie a Filomena Tobiášovy a Věra Růžičková - zachraňovaly životy ostatních vojáků přímo v hořícím Sokolově. O dva dny později málem přišly o život zdravotnice Vlasta Pavlánová a Anna Ptáčková, když pod nepřátelskou palbou zachraňovaly raněné sovětské tankisty ze zamrzlé řeky Mža. Všechny statečné ženy měly během prvního bojového vystoupení velké štěstí, jen Marie Pišlová utrpěla lehké zranění od střepiny. V následných bojích čs. jednotek na východě padlo pět vojákyň. Věnujme dnešní den připomínce statečných žen v našich dějinách. Bylo jich mnoho a dnes mají mnoho následovnic nejen v řadách ozbrojených sil Česka i Slovenska. #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #historie #mezinarodnidenzen #sokolovo1943 #womansday #womansmonth #hrdinoveodboje
ILUSTRÁTOR JITUŠ "Pamatujete si na něj? Menší, zavalité postavy, na bradě černé vousisko, pod paží skizář. Někdy nosíval velikou koženou aktovku, jindy ruce v kapsách (k veliké nelibosti výkonných rotmistrů a vyšších). Vždy měl po ruce tužku. A vždy byl doprovázen svým věrným spolupracovníkem, psem Vilíkem, který s ním dobrovolně prožíval zlé i dobré až do chvíle, kdy zahynul pod koly spojeneckého vojenského vozidla kdesi ve Francii na sklonku války. Takhle navštěvoval různé jednotky čs. samostatné obrněné brigády v Anglii jako příslušník osvětové čety při brigádní štábní rotě. Kdykoliv u jednotky vypuklo stěhování, nadávali všichni ‚na toho malíře, kdo že prý má tahat všechny jeho krámy." Tímto barvitým popisem vzpomínal Zdeněk Václavík na stránkách Hlasu revoluce, týdeníku Československé obce legionářské, na příslušníka čs. zahraniční armády z druhé světové války Jindřicha Křečka alias Jituše. Od jeho narození dnes uplyne 115 let. S čs. vojenskou jednotkou na Blízkém východě se účastnil obrany libyjského přístavu Tobrúk. Podmínky na pouštním bojišti byli velice náročné, a tak přišlo čs. vojákům vhod odreagování v podobě zábavného časopisu Kaktus. Na jeho stránkách se Křeček, používající přezdívku Jituš (podle své dívky Jitky Čepelkové, kterou v Čechách nechal), staral o zábavu vtipnými glosami a karikaturami. Když se pak v roce 1943 se Čechoslováci z Afriky přesunuli do Spojeného království, s stal se Jituš členem redakce již dobře fungujícího deníku Naše noviny. Když se pak Čs. samostatná obrněná brigáda z Velké Británie přemístila na kontinent a počátkem října téhož roku se ujala obléhání německé posádky severofrancouzského přístavu Dunkerque, dopisovatelé a ilustrátoři Našich novin u toho nemohli chybět. Křeček tak opět ilustroval podmáčené bojiště našich vojáků, tolik jiné oproti africké poušti. #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #jindrichkrecek #jitus #hrdinoveodboje #tobruk #dunkerque #kaktus #nasenoviny
PREZIDENT OSVOBODITEL Dnes si připomínáme 174 let od narození čistého demokrata, moudrého vlastence, nenáviděného humanisty a oblíbeného státníka, feministy a sokola, pedagoga, filozofa, sociologa, poslance a prezidenta. Prezidenta Osvoboditele. V Hodoníně se 7. března 1850 narodil manželům Terezii a Jozefovi Masarykovým syn Tomáš. Ve stejný den měl i svátek. Po sňatku s Čechoameričankou Charlottou Garrigue přijal její příjmení. Tomáš Garrigue Masaryk se pak stal během první světové války vůdčí postavou československého boje za nezávislost a zakladatelem samostatného státu. "Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát." #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #legionarcislojedna #tgm #tomasgarriguemasaryk #masaryk #prezident #sokol #feminista #vlastenec #hrdinoveodboje #osobnost #zaslouzilseostat
BR. IHNATÍK 102LETÝ! Dnes slaví válečný veterán br. plk. v. v. Jan Ihnatík neuvěřitelných 102 let! Prošel peklem sovětského gulagu i východní fronty druhé světové války. Jan Ihnatík se narodil 1. března 1922 na Podkarpatské Rusi, v tehdejší Československé republice. Od mládí vypomáhal na rodinném hospodářství v Poroškově. Když pak byla Podkarpatská Rus od března 1939 okupována Maďarskem, byl také on povolán do předvojenské přípravy pro chlapce zvané Levente. Začátkem roku 1940 se rozhodl, společně se dvěma přáteli, k útěku do Sovětského svazu. Za hranicemi byli zatčeni a Jan Ihnatík byl za ilegální přechod hranic odsouzen ke třem letům v nápravně-pracovním táboře, nechvalně známém gulagu. V jednom z gulagů se Ihnatík seznámil s táborovým lékařem, který mu pomohl předstírat pracovní úraz a pomohl mu k přemístění na mírnější práce do učňovské školy. Tam setrval až do propuštění počátkem roku 1943. Z tábora odjel do Buzuluku, kde byl od 13. února 1943 odveden do československé zahraniční armády. Absolvoval poddůstojnickou školu a dělostřelecké učiliště, na frontu pak odešel coby dělostřelec 1. československého armádního sboru v SSSR. Prošel bojovou cestou před Dukelský průsmyk, bojem u Jasla a osvobozováním Slovenska. Válka pro něj skončila u přerovského Břestu v květnu 1945. Utrpěl několik zranění, ale mohl po válce zůstat v armádě a až do důchodu sloužil u několika útvarů. Po obnově Československé obce legionářské se stal jejím členem v jednotě Havířov. I ve svém věku je stále aktivní, zajímá se o dění a účastní se pietních akcí. Jinak se věnuje své zahrádce. Bratře, přejeme Ti vše nejlepší k úctyhodným narozeninám, mnoho zdraví a elánu do dalších let. #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #svobodovec #gulag #janihnatik #narozeniny
BRATR PŘEDSEDA Před 110 lety se narodil účastník bojů druhé světové války ze západní i východní fronty a také někdejší předseda Československé obce legionářské v zahraničí, br. Miloslav Kašpar. Vojenskou akademii v Hranicích absolvoval v letech 1935-1937, následně nastoupil k pěšímu pluku 39 do Bratislavy. Zde jej také zastihla mobilizace, rozpad republiky a německá okupace. Jako vlastenec a voják měl jasno - odešel přes hranice od Polska, aby se zapojil do boje proti nacistickému Německu. Pro rychlý spád událostí nedošlo k nasazení na frontě a skupina dobrovolníků vedených podplukovníkem Svobodou byla zajata sovětskou Rudou armádou a internována. Kašpar byl v dubnu 1940 transportován ze Sovětského svazu do Francie, kde se vstoupil do československé zahraniční armády. V červnu téhož roku se zúčastnil ústupových bojů, vyznamenal se, a byl evakuován do Spojeného království. Když na přelomu let 1940 a 1941 začalo formování vlastního programu československých paradesantních skupin určených pro plnění zvláštních úkolů, byl to právě nadporučík Kašpar, který zpravodajcům ze Zvláštní skupiny D doporučil dva důležité muže - Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Ačkoliv v Anglii zapustil kořeny a oženil se, byl odeslán s transportem důstojníků opět do Sovětského svazu, aby tam posílil československé vojenské jednotky. Pro svůj protikomunistický postoj mu Sověti znemožnili ujmout se role hlavního styčného důstojníka pro osvobozená území Československa. Na Slovensko se dostal až v březnu 1945 a jako zástupce velitele, později velitel, praporu prošel osvobozovacími boji na Moravě. Slibné kariéře však učinil konec únor 1948. Byl odstaven z armády a v březnu téhož roku se rozhodl k odchodu ze země. I nadále působil ve světě zpravodajských služeb, zaměřených nyní proti komunistickému režimu ve střední Evropě. V pozdějším věku se významně zasadil o fungování exilové Československé obce legionářské, od roku 1981 byl jejím předsedou. Osobně nikdy neměl rád pojem "veterán" a sám sebe i ostatní účastníky odboje vždy označoval jako legionáře. #miloslavkaspar #obeclegionarska #csol #cedkoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #nikdonebudezapomenut
STATEČNÁ INKA Irena Bernášková, přezdívaná "Inka", patří k nejznámějším hrdinkám československého odboje z dob německé okupace. Od jejího narození dnes uplynulo 120 let. Irena Preissigová ml., prostřední dcera známého grafika Vojtěcha Preissiga, se narodila 7. února 1904. Po okupaci zbytku Čech a Moravy německou armádou na jaře 1939 se zapojila i s otcem do domácího odbojového hnutí. Po zatčení první vydavatelské skupiny bývalého legionáře Josefa Škaldy se Inka energicky chopila iniciativy a zajišťovala vydávání odbojářského časopisu "V boj". Kromě vydávání a kolportování nejčtenějšího ilegálního časopisu v protektorátu se Inka zapojila i do převádění ohrožených lidí přes hranice na Slovensko, odkud vedla jejich cesta dál do zahraničního odboje. Pašované osoby doprovázela na východní Moravu a osobně s nimi přecházela až na slovenské území a opět se vracela zpět. Dne 21. září 1940 byla Inka Bernášková - v té době již maskovaná brýlemi, obarvenými vlasy a s falešnými doklady na jméno Vlasta Nováková - zatčena. Následovaly brutální výslechy v Petschkově paláci, které však vyšetřovatelům nic podstatného nepřinesly. Vinu za "protistátní spiknutí" vzala jen na sebe. I tak byl zatčen její otec i bývalý manžel, se kterým se již předtím rozvedla. Oba dva pak zemřeli v koncentračních táborech. Irena Bernášková byla odsouzena k trestu smrti a 26. srpna 1942 byla jako první Češka popravena stětím gilotinou ve věznici Plötzensee v Berlíně. #inkabernaskova #irenapreissigova #obeclegionarska #csol #ceskoslovenskaobeclegionarska #hrdinoveodboje #vojtechpreissig #vboj #nikdonebudezapomenut
NEBE PLNÉ HVĚZD 2023. Po devatenácté a poprvé bez táty. Už loni a předloni byl hodně nemocný, ale pořád koncert organizoval a spoustu věcí zařídil. Letos poprvé to bylo jen na nás. Ve spoustě jeho projektů nemůžeme pokračovat, není v našich silách zvládnout všechny jeho aktivity v oblasti kultury i sportu. Ale “NEBE” jsme chtěli zachovat. Je to jedna z mála podobných akcí na jižní Moravě, kdy se připomíná konec 2.světové války a statečnost hrdinů v odboji válečném i poválečném. O hudební složku se postaral manžel naší sestřenice Tomáš a předvedl dokonalý majstrštyk. Kapela Mirka Hanáka, Felix, Jitka, Petr (kterému jsem z profilu štípla společnou fotku) a na závěr Jura Pavlica s milovaným Hradišťanem. Děkujeme vám, že jste přišli a podporovali nás i na dálku. Myslím, že jsme to zvládli. Táta by měl radost ❤️ #nebeplnehvezd #hrdinoveodboje #dikybrno #dikyjihomoravskykraj
Svatý Gorazd II. vlastním jménem Matěj Pavlík, nar. 26. 5. 1879 Hrubá Vrbka, zem. 4. 9. 1942 Praha, byl římskokatolický kněz a později biskup moravské diecéze Církve československé (husitské) a následně pravoslavné církve v Československu, a propagátor návratu k cyrilometodějské tradici. Za podíl na ukrývání parašutistů, kteří provedli atentát na R. Heydricha, byl zajat, mučen a popraven nacisty. Jako mučedník byl svatořečen 4. září – 6. září 1987 v Olomouci. #hrubavrbka #svatygorazd #matejpavlik #atentatnaheydricha #anthropoid #hrdinoveodboje #nezapomeneme
„Češi se nevzdávají!“ Před 80 lety Josef Gabčík a Jan Kubiš spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tato událost se stala neodmyslitelným milníkem světových dějin, mimo jiné vedla k zneplatnění Mnichovské dohody. Nezapomínejme na hrdinky a hrdiny odboje, kteří prokázali mravní sílu, odvahu a ochotu položit svůj život za lepší, spravedlivý a svobodný svět. 🖤 Josef Gabčík Jan Kubiš Josef Valčík Adolf Opálka Jan Hrubý Jaroslav Švarc Josef Bublík Jaroslav Smrž Jarmila Smržová Josef Ogoun Marie Ogounová Petr Fafek Liboslava Fafková Alois Moravec Marie Moravcová Vlastimil Moravec Věra Löblová Karolína Králová František Král …a stovky dalších, kteří byli zavražděni nacisty. „Raději obětovali své životy, než aby přestali být sami sebou a začali se chovat jako konfidenti. Krypta přitahuje opravdovostí sedmi parašutistů, kteří věděli, proč žijí. Oni navíc své vlastnosti dovedli až k úplné krajnosti. Takové charaktery lidem vždy imponují. Jsou důležité v každé době.“ Podrobné zmapování událostí najdete zde: https://bit.ly/3z0MDaS #nezapomeneme #hrdinoveodboje #1942
#kounicovykoleje . . . . #kaunicovykoleje #popraviste #sibenice #brno #brnonacisticke #odboj #vzpominame #hrdinoveodboje #hrdinove #nacistickaokupace
27.5.1942 🙏🇨🇿 #narodnipamatnikhrdinuheydrichiady #narodnipamatnik #atentat #operaceanthropoid #hrdinove #vysadkari #odbojari #odboj #jankubis #josefgabcik #kubis #gabcik #reinhardheydrich #protektorat #heydrichiada #praha #historie #nezapomeneme #hrdinoveodboje #adolfopalka #josefvalcik #josefbublik #janhruby #jaroslavsvarc #dejepis #bojzasvobodu
